A to už je opravdový myslivec.
Tak honem šáhnut do peněženky, vytáhnout potřebný peníz, a přidat k tomu Aj ty co byly naskládané bokem a začne nákup výbavy. Flinta jedna obvykle to bývá brokovnice, buď něco staršího odkulit, nebo zajít do obchodu a vybrat si novů. Tá je ale podstatně mastnější. K tomu náboje, dalekohled, a samozřejmě oblečení. Všecko zelené, nekteří si kupujů aj zelené trenýrky. A nesmí sa zapomněnt ani na dobrý nůž, hlavně ostrý s otvírákem na pivo a také pilka jak na nějaků větvičku, tak hlavně k úlovku na rozdělaní zámku. Bez toho to nejde. A potom už chodit ven, dívat se co kde chodí, do jara ještě přikrmovat, pak sa už enom podívat kde a jak táhnou sluky, poslechnout si jejich večerní kvokání. Do konca dubna pak vyčistit a ošetřit krmelec, a zas chodit ven a pozorovat kde je jaké srnčí, kde je nejaký slabý srneček z loňského roku – jednička – co kdyby bylo možno si ho střelit. O tom rozhodne členská schůze ze začátku května, kdo može si střelit. Na většího srnca si samozřejmě možu jenom namířit, to až budu mět větší zásluhy, tak sa na mna snad dostane.
Mosí sa chodit aj do lesa podívat sa kde chodí černá, protože lončáci a pak aj selata sa možů lovit po celý rok. A černí rytíři chodí převážně v noci. A tak když chodíme do lesa v noci aj my, a pozdě sa vracáme domů, nekdy nás přepadne žízeň tak je ten příchod domů ještě pozdější. A doma to si mosí vyslechnut každý sám a celé. To je řečí, kdes byl, cos tam dělals, a nebyls tam náhodů s nekým atd. Ale i to patří k věci a každý si toto musí překousat. Končí žně, je doba odlovu holubů hřivnáčů, spárkatá má vyvedené mladé, tak zvýšit pozornost na zvířata škodící myslivosti, hlavně toulavé psy a kočky a od září začíná odlov srnčí zvěře holé- srn a srnčat. A u nás také zvěře daňčí. No a hlavní lovecká sezóna začíná od listopadu. Hony a naháňky, jak doma tak když nás pozvou kamarádi do jejich honiteb. Nu, ale předtím navštívit patřičnou prodejnu střeliva a nakoupit si do zásoby náboje. Není nic bolavějšího, než jít na hon a nemět dostatek nábojů. Celý rok si myslivec pomalu nevystřelí na pohybující se cíl, a tak při honu na bažanty nebo zajíce těch ran na jednoho uloveného je někdy pěkná řádka, někdy se to podaří i na jeden zásah. Podle pořekadla od starých myslivců kde se praví:
jedna rana – maso, dvě rany - asi maso, tři rany - ho…
dnes, po mnoha desetiletích. A brokový náboj to nejsou tři koruny. No a pak se střelci dopalují jeden druhého, někdy se aj dohadují, kdo vlastně byl tím opravdovým lovcem.
Nejinak je tomu i u naháněk, jedni tlačit a druzí obestavit leč a pak jen čekat, co z leče vyběhne. A nesmí se všechno lovit co se dá do pohybu. Myslivec má především myslet a zvážit na co zmáčne spoušť. A když vyběhne baška ze selatama, tak jich bývá zpravidla víc, a mají napilno. Na vedoucí kus se nestřílí, to bývá bachyně, a když se netrefíte do selata, tak většinou možete aj tuplovat, tak celá tlupa odejde do neznáma. Horší je když sa postřelí. Tak hned dohledávat, s flintů aj se psem, A když to přejde přes hranice honitby, tak jen po hranici, dál se nesmí. Tak do sousední dědiny, najít tamního hospodáře a s ní teprve najít kde postřelená zvěř přešla hranice a teprve s ním jít dohledávat. Bez něho ani krok, jinak je zle, a velice. A na černou zase nemůžu jít s brokama, tam musím mět náboje jiné. A co když vyběhne z leče liška, Ta je nejlepší střelit hrubým brokem. Když sa spletu a střelím kulí, tak obvykle z lišky mám jen nepěkné cáry, které jsou k ničemu. A já jsem chtěl domů ženě, nebo milence donést na pěknou kožešinku.
A samozřejmě kdosi dávno vymyslel, že těm ostatním co mně při mém úlovku byli nápomocni, tak po skončení lovu a odložení zbraní dám něco na žízeň a na zahřátí. I za to poplácání po rameni ,a potřepání rukou LOVU ZDAR se platí. Takový je kolorit myslivecké etiky. Než začne lovecká sezóna , to když končí léto a domáhá se moci zima, tak je povinností každého myslivce mět své krmící zařízení naplněné voňavým senem, a sůl ta musí být v solisku po celý rok. Když není, tak urychleně doplnit. Zvěř nemá možnost si doplnit zásoby na zimu v supermarketu nebo v maličkém obchůdku. Ta čeká na myslivce, že jí přinese. A když není, tak strádá a trpí hladem. Zvlášť když napadne větší vrstva sněhu. Dokud nemusí a najde si potravu sama, do krmelců nechodí. A jak se krmí, je poznat na jaře na fyzické kondici zvěře, na velikosti trofejí, ale i na počtu padlé zvěře.
Lovecká sezóna končí Silvestrem, po Novém roku zase jen krmení, doprav jej do lesa nebo do polí ke krmícím zařízením třeba na hřbetě, tam tě kdosi čeká. V předjaří ještě výroční rokování o zhodnocení roku uplynulého, trochu pohledu co nás čeká, co musíme opravit, nebo co jsi zbudujeme nového a kde na to vezmeme.
Vynechal jsem úmyslně jeden ze světlých bodů mysliveckého roku. Tím není nic jiného než Poslední leč. To je ta akce, kdy převážně po hlavním honu se odloží flinty,myslivci se naparádí, v mysliveckém tónu si vyzdobí i shromažďovací místnost, řádně se napucují, předtím doma sekají dobrotu a na ten slavnostní večer přivedou své drahé polovičky jak legální, tak teprve kamarádky. Připraví si dobré jídlo a pití, pozvou si nějakou hudbu, aby tímto večerem odplatili svým nejbližším všechny ty chvíle, kdy místo práce doma, nebo v přítomnosti svých nejbližších zameškali v lese nebo na honě. Začíná se mysliveckým chorálem LOVU ZDAR, LESU ZDAR…….. Pak tancem a zpěvem , při cinkání příborů a pak skleniček, se dospěje k bodu patřícímu každé poslední leči, a to je Myslivecký soud. Zde se vyhlásí tribunál, kterému předsedá většinou král honu, vzpomenou se prohřešky střelců a jsou vyneseny tresty. Přísné a neodvolatelné. Bývají to chvilky veselé, zvedne se nálada a při tanci a zpěvu se pokračuje podle libosti a výdrže až do brzských ranních hodin.
U nás v Suché Lozi se před několika léty začala tradice Hubertských mší, jako poděkování za uplynulou sezónu a zároveň i jako prosba pro úspěšnost lovecké sezóny letošní. Jak se nám to daří je možnost si prohlédnout fotogalerii naších stránek . Pořádáme ji na střídačku s myslivci z Bánova – je to skupina ,která v Bánově stojí mimo zákonný výkon práva myslivosti.
Co říci závěrem:
Myslivost je dřina, a myslivost není jen střelba. Pobyt v přírodě, kde můžete chodit denně na jedno místo a vždy budete vidět něco nového, něco jiného než včera. Pozorovat přírodu, pozorovat zvěř i ptactvo, pozorovat jak všech raší, kvete, odkvétá a ukládá se k spánku, tak pozorujete, jaký je koloběh roku. Sledujete jak se v přírodě objevuje nový život, jak je skotačivé i to jejich mládí, jak to roste a jak to stárne. A než zmáčknete spoušť na vyhlednutou a obeznanou zvěř, tak musíte myslet, zda splňuje všechny podmínky, že vy ji můžete ulovit. Zmáčknutí spouště je neodvolatelné, a proto musí být dobře promyšlené.
